MŮJ PŘÍBĚH

 

IMG_1635Můj příběh je celkem jednoduchý a v mnohém se podobá příběhu jiných lidí, kteří byli „odsouzeni“ k doživotnímu nošení brýlí a k pomalému zhoršování svého zraku.

Jako malá ve školce jsem patřila k „brýlovcům“ a postupně jsem se „dopracovala“ ke 4 dioptriím na „šilhání“. Celou základní školu jsem poctivě nosila brýle, ale k žádnému zlepšení nedocházelo. Pouze k pomalému, postupnému zhoršování. Vypadalo to, že značku „brýlovce“ si ponesu již na nelý svůj život.

O prázdninách mezi základní školou a gymnáziem jsem brýle odložila a celé prázdniny prostě nenosila – frajerka :-). A i když jsem po překonání prvotních obtíží s viděním už celý zbytek prázdnin žádné zásadní problémy se svým zrakem neměla, s obavou ( “určitě moje oční lékařka pozná, že jsem brýle nenosila…. “) jsem se v září vydala na pravidelnou kontrolu ke své „očařce“…. A ejhle – výsledek vyšetření byl – výrazné zlepšení, snížení ze 4 na 1,5 dioptrie…

Co myslíte? Samozřejmě, že jsem brýle už nenasadila, fungovala i nadále bez nich. A když jsem po roce byla na další kontrole, tentokrát u jiného lékaře, ten konstatoval, že žádné brýle nepotřebuju a na co že je vlasntě mám…?

Tak jsem se ocitla poprvé bez brýlí a vydrželo mi to až do mých nějakých 39 let, kdy jsem, díky tomu, že jsem trávila většinu svého pracovního i soukromého času u počítače, začala zjišťovat, že to čtení už není úplně to pravé a že by to možná už přece jen brýle asi chtělo…

A jak to dopadlo? Opět jsem si po dlouhé době odnesla z ordinace očního lékaře recept na brýle… Ano pouze 3/4 a 1/2 dioptrie. Ano, stále ještě jsem je odmítala nosit pravidelně, ale už jsem je přece jen občas vzala. To mi vydrželo ještě několik let, až jsem se po asi 6 letech dopracovala k tomu, že jsem nebyla schopná číst bez brýlí a – “kupodivu” – se mi oči postupně začaly zhoršovat a dioptrie začaly přibývat…

Na své odložení brýlí z dětství jsem v té době úplně zapomněla, ale nechtěla jsem se s nálepkou “brýlovce” smířit. Minimálně proto, že výměna brýlí není nejlevnější a hlavně je to nepraktické pro běžný život. Pořád myslet na to, jestli mám brýle v kabelce, pořád řešit jejich čištění, nechávat si předčítat v restauraci jídelníčke, když brýle náhodou zůstaly doma,… no znáte to jistě sami a spoustu dalších situací si doplníte podle vlastní zkušenosti.

Začala jsem tedy hledat metody, které by mi od brýlí pomohly. Dostala jsem se k několika zajímavým, které vždy stavěly na tom, že oči jsou závislé na správné funkci svalů, které je ovládají. A zcela překvapivě to u nich funguje podobně, jako u jiných svalů – když je necvičíme, nepoužíváme, začnou ochabovat a přestanou být funkční. To, že je používáme špatně je přímo závislé na našem způsobu života – dlouhé hodiny u počítače, u televize, umělé osvětlení, kdy nehnutě hledíme dlouho do jednoho bodu, bez mrkání, bez průběžného zaostřování jinam a tedy „cvičení“ našich očí. Tím máme oční svaly v neustálem napětí a přestávají správně fungovat. Ale přispívá k tomu i stres obecně, kdy máme většinu dne spoustu našich svalů zaťatých a to se samozřejmě projevuje i v našich očních svalech.

Tak si nasadíme brýle, čímž jim dáme „berličku“ a ony přestanou mít důvod fungovat, protože tato „berlička“ vlastně dělá práci za ně. A tak postupně měníme za silnější a silnější “berličky”….

Metodu přirozeného zlepšení zraku jsem tedy pečlivě na sobě odzkoušela a otestovala a své brýle jsem opět odložila a už si opět spokojeně užívám život bez brýlí a bez závislosti na “berličkách” nebo vstřícnosti mého okolí.

Taky vás už nebaví nosit brýle nebo oční čočky?

Tak si pojďte vybrat, kdy své brýle definitivně odložíte i Vy! 🙂

One thought on “MŮJ PŘÍBĚH

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *